V.I.P. klub ČUBU | Články ve VIP Sekci| Fotogalerie ve VIP Sekci

VIP club - Nejnovější článek

MOTO VYJÍŽĎKA   [ vloženo: 27.06.2016 ] VE DNECH 24. - 26.6.2016 SI ČLENOVÉ KLUBU UDĚLALI MOTO VYJÍŽĎKU PO MORAVĚ ... V SOBOTU 25.6.2016 A V NEDĚLI 26.6.2016 PAK TAKÉ POMOHLI PŘI ZABEZPEČENÍ SPOLEČNÉHO MISTROVSTVÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ REPUBLIKY V SILNIČNÍ CYKLISTICE, KTERÉ SE KONALO V HODONÍNĚ A V KYJOVĚ. MISTROVSTVÍ VYSÍLALA V PŘÍMÉM PŘENOSU ČESKÁ TELEVIZE NA PROGRAMU ČT SPORT A SESTŘIH TAKÉ EUROSPORT. PROTOŽE SE V [ fotogalerie ]

KESL KAREL
8. DAN
člen klubu

Jméno a příjmení: Karel Kesl

Znamení: Býk

Výška: 170 cm

Váha: 79 kg

Vzdělání: čtyřleté OU

Profese: typograf

Sportovní specializace: II. třída

Největší úspěchy: sedminásobný mistr ČR, vícemistr Evropy WUKF 2010, mistr Evropy WUKF 2012, vícemistr světa WKC 2012 mistr světa WSKU 2013, 2014, 3. místo ME WUKF 2014, trojnásobný vícemistr světa I. K. F...

Stav: ženatý

Záliby: sport - veškerá bojová umění, fotbal, tenis…, fotografování, točení a stříhání videa, filmy, dějiny, muzika od Beethovena po bratry Nedvědy, cestování…

Miluju: karate, manželku, rodinu, svou vlast a všechny charakterní a dobré lidi

Nemám rád: chytrolíny, zloděje, alkoholiky, rasisty, vandaly, techno a lidi bez charakteru


Kdy si se s bojovými sporty setkal poprvé ?
1975 judo, 1980 Karate…

Bojové sporty a bojová umění občas pořádně bolí. Nezažil si období, kdy si s nimi chtěl přestat ?
Jsem člověk středního vzrůstu, byl jsem i nižší váhy, ale moje přednost byla vždy ctižádost, určitá dravost a tím pádem i svým způsobem neohroženost. Tam, kde si všichni stěžují na horko, chlad, hlad či žízeň já ožívám a těžší podmínky mě motivují k většímu úsilí. Občas zlomené prsty, občas zlomený nos, vazy v kolenu, paty či otřes mozku byl pro mě ještě větší motivací jít kupředu. Tak že nikdy mě zatím nenapadlo, že bych s karate přestal. Je to moje životní cesta.

Zaujali tě bojové sporty a umění na první pohled nebo tě k nim někdo dotlačil ?
Začínal jsem celkem netradičně. Po skončení s aktivním fotbalem jsem začal působit jako rozhodčí, kde jsem stál výkonnostně těsně před branami I. Ligy. Ale stálé nebezpečí inzultace od diváků či hráčů, jsem se rozhodl pro jakýkoliv způsob, jak se ubránit. Tak jsem našel cestu do Uhelných skladů na karate, které mě posléze uchvátilo natolik, že jsem nechal ostatní sporty, včetně rozhodování. Motivace stylu filmů Bruce Lee, klášteru Shaholin, či Karate tygr přišla až o mnoho let později

Jak se jim vlastně věnuješ ?
Věnuji jim maximum volného času. Nejedná se pouze o karate, ale o všechny bojová umění, které ho pomůžou ještě více pochopit a rozšířit. Každý den, věnuji alespoň nějaký čas fyzickému, teoretickému či psychickému studiu. Mám za to, že kouzlo pro karate najde člověk i v posilovně či na delších tratích běhu. Cesta karate je i běžný život, komunikace s lidmi, dobročinnost, předávání zkušeností a životních mouder mladším i těm starším. Bojová umění jsou tedy pro mě náplní každého dne.

Co ti dávali a dávají do života ?
Když jsem začal psát svoje paměti mé cesty v karate, chtěl jsem knížku nazvat: „Cesta od stáří k mládí“. Pokud se vám po určitých létech v bojových uměních podaří alespoň částečně pochopit odkazy starých mistrů, pak je to odpověď na tuto otázku. Hovořit o všestranném fyzickém rozvoji a tím se snažit nenechat tělo stárnout, o neustálém se stýkání s lidmi, jejichž radostí je sport, v tomto případě bojová umění, o trénování od těch nejmenších a tím nemít čas stárnout je zbytečné připomínat. Pokud se někdo narodil jako já víceméně dynamický, výbušný typ, někdy i trošku konfliktní z důvodu přehnaného adrenalinu při vypjatých situacích, pak časem nacházím klid pokojného bojovníka. Více rozvažuji než jednám, snažím se chovat a jednat tak, aby to bylo v určitém slova smyslu v souladu s morálním vlastnostmi samuraje. Díky určitým bojovým zkušenostem přicházelo i sebevědomí.


Zajímáš se o bojové sporty obecně nebo máš jen ten svůj ?
Karate by se dalo říct je jedno dítě z rodiny bojových umění. Kdo by se zaměřil pouze na karate, nepoznal by celou rodinu a to by nebylo dobré. Já preferuji bojové umění Saishokido a povídání o něm by bylo na dlouhé vysvětlování, ale přeložit by se dalo jako cesta z prvního stromu. To znamená cesta z karate Shotokan dále k osobnímu všestrannému rozvoji. Toto bojové umění účí v první řadě respektu a úctě k ostatním bojovým uměním a využívá jejich filozofii nejen k účinné sebeobraně, ale hlavní myšlenkou je, aby se majitel technického stupně Saishokido dovedl postavit v ringu kic boxerovi, na tatami judistovi, na žíněnce borcovi BJJ nebo závodníku combat sambo, nemělo by ho překvapit ani krav maga, či zbraně dálného východu a jiné…

Jak by si nalákal nové zájemce o bojové sporty ?
Z neduživého zakomplexovaného jedince můžeme udělat plnohodnotného sebevědomého jedince. Přehnaně sebevědomému „škodiči“ dokážeme přistřihnou křídla a ukázat mu, že bojovat o medaile a poháry nejen pro sebe, ale i pro klub a rodiče má svůj smysl a stát se šéfem takovéto party je daleko cennější, než být jedničkou mezi těmi, kteří nemají na to být lepšími tím, že vypiji alkohol či vykouřím cigaretu. Dříve narozeným ukážeme cestu ze stereotypu, mladší je hecují k dobrým výkonům a každým dnem se stávají mladšími. A že se naučíte bránit? Že se můžete stát mistrem republiky nebo medailistou z ME či MS? To už je jen třešničkou na dortu, protože karate vás naučí v první řadě být lepším. A být lepším je i mít sebeúctu, sebedůvěru, odolnost vůči nástrahám života. Nestojí za to dělat karate?

Co ti bojové sporty v životě vzali a co ti dali ?
Bojová umění dokáží jen dávat. Pokud něco ztrácíme, není to bojovými sporty, je to pouze tím, že něco děláme špatně, neumíme si rozvrhnout dobře čas, chybí nám zkušenosti…Mě bojová umění vrátila mládí. Potkal jsem za svoji soutěžní či závodní činnost přes 3000 různých lidí. Přišly velké úspěchy i zklamání a to nejen ve smyslu soutěžení. Bojová umění, pokud se držíte odkazu starých mistrů zocelí, zklidní, přinese i více rozumu a vnitřní rozpoložení na bázi dávných rytířů přináší i alespoň částečně jejich vlastnosti.

Co plány do budoucna ?
Je mi 60, ale necítím se tak. Možná někdy po ránu a skoro vždy po tříhodinovém tréninku. Dokud to jde, trénovat budu, protože je to můj život. Až to nepůjde, budu muset dělat cokoliv, co půjde, protože bez pohybu být nemůžu. Karatisté kolem mě, je moje rodina. Bez té to také nejde. Soutěžení? Proč ne, ale víme všichni, kam již patříme a tak proč si mezi „old boys“ nedokazovat formu pokud to půjde. Ale jen pro radost. Tak že hlavní poslání jsou moji žáci, práce s nimi a pokud budou chtít, ukazovat jim určitou možnost jedné z cest pro optimální život.

Foto:


Video:

výsledky

všechny výsledky >>

home o nás informace kalendář tv program fotky videa odkazy představujeme pro přímé členy kontakty