NOVÁ PETRA PETRA NOVÁ - CENA PAIR PLAY 2006 Veleúspěšná reprezentantka České republiky v karate, členka Českého svazu karate. Zde je její profil : Příjmení jméno: Nová Petra Datum narození: 22.2. 1978 Místo narození: Plzeň Žije v: Praze Stav: svobodná Výška: 168 cm Váha: 56 kg Barva očí: modrá Znamení: Ryby Počet závodů: Počet titulů M-ČR: Výsledky: mistryně Evropy 2002, ME 2004 – 3. místo, ME 2005 2. místo, ME 2006 2. místo, AMS 4 bronzové medaile, vítězka golden league German OPEN Vzdělání: Bc. Profese: kondiční trenérka Současně působí jako: asistentka reprezentačního trenéra ČSKe pro kata, trenérka v klubu Karate vision Disciplína: karate WKF – kata 21 x mistryně ČR (žákyně, dorostenky, juniorky, seniorky včetně soutěže kata týmy) 1 x zlato Mistrovství Světa juniorů 4 x bronz Akademické Mistrovství Světa 1 x stříbro Mistrovství Evropy juniorů 1 x zlato Mistrovství Evropy 3 x stříbro Mistrovství Evropy 1 x bronz Mistrovství Evropy 1) Jak ses ke karate dostala ? Začala jsem v sedmi letech v plzeňském klubu Budo sport centrum Plzeň pod vedením trenérů Blanky a Jana Pytlíkových. Souběžně jsem dělala tenis a lyžování, ale karate nakonec převážilo. Získalo si mě a tak to již zůstalo. 2) Jak ses propracovala až na takovouhle úroveň, na jaké jsi nyní ? Čerpám určitě z plzeňských začátků, kde jsem trénovala až do svých přibližně 22 let. Věřím také, že se ve mně spojily schopnosti a předpoklady pro sport a ne příliš časná specializace spolu s perfektním vedením. Do svých čtrnácti let jsem trénovala i závodila v kata i v kumite, studovala na Sportovním gymnáziu v Plzni. Myslím, že všestrannost vás vybaví širokým spektrem dovedností do budoucna a napomůže, že samotná sportovní kariéra může být dlouhá. Nepřejíte se již jako malí. A pak asi v patnácti letech začala spolupráce s italským trenérem Miriem Mannini. Přišla první medaile na MEJ v roce 1996 – stříbrná. To pro mne bylo určující. Uspět pak ale časem i v seniorské kategorii se mi podařilo navázáním spolupráce se slovenským trenérem MUDr. Martinem Čulenem, pod jehož vedením se připravuji dodnes. 3) Na jakých turnajích a mistrovstvích jsi vlastně startovala? Už jako dorostenka jsem objížděla s trenéry spoustu mezinárodních turnajů v Itálii, Švédsku, Holandsku, Německu, ale i Slovensku. To bylo důležité období, kdy se takříkajíc vyzávodíte a pracuje se na vašem „jménu“. To je pro karate a disciplínu kata, která je subjektivně hodnocena dost důležité. Od té doby, co soutěžím již za seniorky, patří k mé přípravě turnaje ze série golden-league. Vybírám ale jen některé, příprava je finančně náročná. Celá příprava směřuje vždy k účasti na ME, které máme každý rok Vrcholem je pak MS, konané jednou za dva roky. Bohužel nejsme olympijský sport, což je obrovská škoda. 4) Je něco, co by si z paměti nejraději vymazala ? Ne nic, odporuje to mé životní filosofii, že přitahujeme věci, které se dějí a ty nás tvoří dále. Nic bych nevymazala ani nezměnila. Ale je pár momentů v mé sportovní kariéře, které řadím mezi ty smutnější či překvapivé. A to byla například prohra na MS v Mexiku v roce 2004. Měla jsem bravurní formu a prohrála ani nevím jak. To se v kata stává, někdy prostě výrok rozhodčích nepochopíte. 5) Vryl se ti nějaký zápas do paměti ? Vítězství na ME 2002 v Talinnu. Respektive boj v semifinále, kdy jsem porazila francouzku Buil a tím jsem se probila do finále. Cítila jsem triumf a jakousi osudovost, že mám výhru na dosah. To odpoledne jsem pak zvítězila. 6) Měla jsi nebo stále máš nějaký vzor či idol ? Oštěpaře Honzu Železného a lyžařku Katku Neumannovou. Jejich vytrvalost, houževnatost a zápal spolu s tím, co dokázali je obdivuhodná. 7) Vzpomněla by sis na nějakou soupeřku, před kterou máš nebo jsi měla respekt ? Bývala to kdysi slovenská vynikající reprezentantka, dvojnásobná mistryně Evropy Marcela Remiášová. Dnes nemám respekt k nikomu ze závodníků. Mám úctu, ale respekt ne, ten brzdí. 8) Jak často trénuješ a jak to bylo, když si začínala ? Když jsem začínala, trénovala jsem 3x v týdnu. Jak začaly mezinárodní úspěchy, kolem těch čtrnácti let, trénovala jsem čtyřikrát týdně a přidaly se i víkendové a dvoufázové tréninky, soustředění. Dnes trénuji v přechodném období 4-6 x týdně, v hlavním období 4x týdně posilovna a 4-6x týdně karate, znamená to tedy dvoufázové tréninky. 2 měsíce před vrcholnou soutěží trénuji převážně dvoufázově a víkendy trávím přípravou na Slovensku. To je období, kdy nepočítám čas na to, jak dlouho jsem v tělocvičně, ale snažím se najít chvilku volného času vůbec 9) Použila jsi někdy své znalosti v životě ? Jestli myslíš k obraně někde na ulici, tak to ne a doufám, že karate potřebovat nebudu nikdy. Znalosti mi ohromně pomáhají, když se věnuji ostatním jako trenérka. Využívám hodně vlastní zkušenosti a navíc vše konzultuji s předními světovými odborníky na kata. 10) Co si myslíš o dnešní konkurenci a soupeřkách ? Konkurence v disciplíně kata ženy, zdá se, na mezinárodní scéně spíše lehce slábne. To je také důvod, proč stále závodím. Cítím, že mám na to se prosadit. V mužské kategorii je v současnosti na mezinárodním poli silnější konkurence, proto mám radost, že se na MEJ Jakub Tesárek a Vláďa Míček prosadili svými bronzovými medailemi. Je to pro české karate příslib do budoucna. 11) Jaké jsou tvé plány do budoucna ? Konečně dokončit studium, skloubit jej s náročnou přípravou není lehké a já splácím resty za dobu, kdy jsem preferovala karate. A pak bych se moc ráda kvalitně připravila na květnové ME do Bratislavy. V Bratislavě jsem startovala na svém prvním mistrovství Evropy a ráda bych se tam vrátila. Mluví se o pomyslném ukončení kariéry. Uvidíme. 12 Jak se ti v Čechách líbí a máš stále co dělat ? Hodně cestuji, ale návrat do Cech mě vždy pohladí po duši. Mám tady domov, přátele, je tu tolik krásných míst. Jestli mám co dělat?! (smích) Ano to mám, trénuji, trénuji v klubu své svěřence, s Magic Wings nacvičujeme na vystoupení (taneční vystoupení s prvky karate), také nacvičuji svá vlastní vystoupení – kata na hudbu, pracuji na diplomové práci, vytvářím kondiční a výživové programy a nyní, po příletu z Turecka z MEJ odpovídám na otázky pro Fighterś magazín. Stále je co dělat.. 13) Jaké to je být Miss Fair Play? Příjemné. Překvapilo mě to.. 14) Jak se díváš na ankety všeobecně a jsou pro tebe i tyto úspěchy důležité ? Ankety sledují spíše mí přátelé a rodina. Berou to jako zábavu, je zajímavé sledovat průběh. Důležité pro mne nejsou. 15) Jak se ti líbila Noc mistrů 2006 ? Noc mistrů byl pro mne krásným večerem. Byla to sváteční a současně zábavná akce, oslava a přehlídka těch nejlepších ze scény bojových umění u nás. 16) Chtěla jsi s karate někdy takříkajíc seknout ? Ano mnohokrát..hlavně v období zranění či nemoci, či v době, kdy jsem cítila, že je toho na mne moc. Ale vždy mě to posílilo a nakonec namotivovalo. 17) Hodně karate bolí ? Určitě víc kumiťáky  Mě bolí akorát tělo z tréninků a to je normální a ke sportu to patří. Občas mě zabolí duše z intrik a politiky, která se bohužel ke karate pojí, ale co nemohu ovlivnit, tím se dlouho netrápím. 18) A co psychika ? S přicházejícími úspěchy v seniorské kategorii jsem se musela vyrovnat s rolí stálice a znovupotvrzovat úspěchy. Není to lehké, ale mám na to již recept. Vnímat a snažit se hledat vždy to lepší na věcech. Myslím, že psychika je na výkonu rozhodující. Je to motor, bez kterého nikam nedojedete. 19) Který souboj byl nejtěžší a který naopak nejlehčí ? Nejtěžší bylo mistrovství Evropy v roce 2005 v Moskvě. Měla jsem v pavouku za sebou samé hvězdy. Španělku, Francouzku Szkudlarek-vicemistryni světa, mou sokyni z ME, Chorvatku Senjung – vicemistryně MEJ a zmiňovanou Marcelu Remiášovou. Podlehla jsem pouze Francouzce těsně 1:2 a pak už jsem nikomu nedala šanci a následného 3. místa si obrovsky cením. Nejhladší a lehká soutěž bylo pro mne ME 2002 v Talinnu. Přijela jsem a než jsem se rozkoukala, hrála hymna  Ta nejkrásnější, naše česká. 20) Kolik věnuješ karate času ? Kdybych rozdělila den na desetiny, tak 7 desetin věnuji karate v různých jeho podobách. Ať už trénuji sama, trénuji někoho, věnuji čas reprezentaci či vytvářím tréninkové plány. 21) Co další koníčky a zábava, případně rodina? Další čas zabere nacvičování na vystoupení a škola. Když jako zázrakem vykouzlím chvilku, uteču někam do koutku s knížkou. Tyhle chvíle miluji. Rodina? Budu se muset vážně zamyslet a nasadit nějakou jinou strategii..jsem hodně rozlétaná a jestli se podaří mě usadit, bude to největší vítězství. Ba ne, věřím, že každý a vše má svůj čas.. 22) Co bys přála karate a našim bojovým sportům v roce 2007 vůbec ? Ať je neopouští nadšení a radost, ať neztrácí vytrvalost a ať stále ukazují, co my Češi dokážeme. 23) A jaký chceš prožít roky 2007 a další Ty ? Klidnější a zdravější. A bude to tak

[ plakát ]  [ zpět ]

Soubory k článku

výsledky

všechny výsledky >>

home o nás informace kalendář tv program fotky videa odkazy představujeme pro přímé členy kontakty